Alois Nebel
Jedna česká vlastnost je fascinující. Snad nikdo jiný nedokáže sám sebe tolik přesvědčit, že vytvořil něco nezapomenutelného, před čím by si celý svět měl sednout na zadek, ačkoliv ve skutečnosti je to nejčastěji klasická záležitost českého kutilství. Dali jsme do toho srdíčko, tak nám to nekritizujte. To je i případ filmu Alois Nebel.
Tvůrci snímku zvládají na výtečnou jednu věc. Sebepropagaci. Musí být každému sympatičtí tím, jak profesionálně v dnešní společnosti orientované na byznys působí jako outsideři. Velmi dobře vědí, že jejich zdánlivé mimoňství je mediálně přitažlivé - každý si rád přečte o tom švihlém chlapíkovi odvedle, který si na nic nehraje a úspěch ho dostihl tak trochu mimochodem, protože poctivě dělal „to svoje". Stejně tak vědí, že máme tendenci takovému člověku fandit a odpouštět mu to, co bychom jiným vyčetli.
Film Alois Nebel vychází ze stejnojmenného komiksu („kreslené románové trilogie"), který vytvořili spisovatel Jaroslav Rudiš a výtvarník Jaromír Švejdík, zvaný Jaromír 99.
Alois Nebel je svérázný železničář z Jeseníků. V komiksu funguje jako hrabalovská postavička,
Ano, takový příběh má šanci udržet divákovu pozornost asi tak dvacet minut. Tvůrci se nás sice snaží přesvědčit, že slabý syžet je záměr a že chtěli vytvořit film plný zámlk a naznačování, ale nejsou přesvědčiví. Pravda, z komiksu, podle něhož je film natočen, leccos vypustili. Samotný komiks už ovšem měl natolik jednoduchý děj, že následným ředěním jsme dostali cosi jako homeopatický film. Jako by tvůrci nejdřív uvařili řidší kuřecí polévku, nalili jí do rybníka a chtěli takovým vývarem nakrmit Jihočeský kraj.
„Slovo Nebel znamená Mlha, ale lze jej číst také obráceně - jako Leben, tedy Život. A o životě, který se nám občas ztrácí v mlze, je i tenhle příběh," řekl o Nebelovi spisovatel Jaroslav Rudiš. Ovšem když je v mlze úplně všechno, ztratí se i příběh tak dokonale, že už ho nikdo nenajde.
Zvláštní pozornost zaslouží metoda rotoskopie, kterou byl film natočen. Stejně jako slavný Valčík s Bašírem. Animátoři při ní překreslují rámeček po rámečku hraný film. Tvůrcům se tak podařilo film opravdu přiblížit komiksu a na konci a začátku - v symbolických a až apokalyptických přírodních scénách nabídnout divákovi strhující okamžiky. Jenže úplně dobrý pán rotoskopie není: místy hlavní hrdinové nevypadají jako tajuplné postavy, ale prostě jako legrační pajduláci. To je holt to kutilství, za kterým je hlavně nadšení a míň sebekritiky. Mít film strhující děj, asi by si člověk ani nevšiml. Ale když to holt celé stojí jenom na atmosféře, je tohle neumětelství docela problém.
