Příběh Lidic, je příběhem obyčejných lidí, kteří se absurdní shodou náhod připletli do cesty dějinám. Podle scénáře Zdeňka Mahlera, oceněného cenou Sazky v r. 2007, nabízí pohled na tragický osud Lidic za 2. světové války z neobvyklé perspektivy. Přibližuje osudy obyvatel Lidic skrz mezilidské vztahy, a to zejména lásku, která stojí na začátku celého příběhu. Jde o velkofilm plný emocí, který poukazuje na to, jak zdánlivé maličkosti mohou změnit chod dějin a způsobit tragédii.
Rok 1942 - německá propaganda úzkostlivě tají genocidu páchanou na civilním obyvatelstvu. Po atentátu na druhého muže třetí říše Reinharda Heydricha však udělá výjimku. Po vypálení malé české vesnice Lidice, vše vyhlásí do světa. Jako záminka k vypálení obce stačí jeden milostný dopis. V době svého tragického konce, v červnu 1942, měly Lidice za sebou dějiny trvající nejméně šest staletí. Nacisté chladně popravili všechny lidické muže, ženy a děti nechali převézt do koncentračního tábora. Některé děti dali na převýchovu. Celková bilance - 192 popravených mužů, 58 žen zemřelo v koncentračních táborech a 88 dětí bylo posláno do plynu. Obec Lidice byla vymazána z map a srovnána se zemí. Výpravný velkofilm Lidice je natočen podle skutečné události.
Podle mě...
Na film nás vzala škola a také bych měla poznamenat, že nám ho i zaplatila, takže palec nahoru. Já osobně jsem na něj mířil s trochu rozporuplným pocitem. Věděl jsem, že nemůžu čekat nic úsměvného, nic, na co bych se díval se zvláštní chutí. Na druhou stanu mi však bylo jasné, že Lidice, jakožto historický film nic takového neslibuje. Je to historie na plátně.
Víte, za začátku jsem to moc nechápal. Opravdu ne. Nevím, jestli jsem tak pitomý, ale to kdo s kým koho vlastně podváděl, šlo mimo mě. Ty rodinné vztahy mi prostě nějak unikly. A pak ten atentát na Heindrycha. Bylo to směšné! Opravdu! V okamžiku, kdy sedíte v autě, a někdo na vás míří kulometem, tak se prostě nezvedáte, aby z vás byl ještě lepší terč. To tedy vážně ne. A můžou za to Američané, protože bez téhle vsuvky, by to samosebou nepochopili. Amatéři.
Ale jakmile došlo k akci, jakmile do vesnice naběhli Němci, začala jsem mít úplně husí kůži, jak mi to připadalo autentické. Ani jsem se nechtěl dívat, jak střílí Lidické muže, ale vydržel jsem to. Ovšem v okamžiku, kdy plynovali ty malé dětičky, tak už to prostě nešlo. Málem jsem z kina utekl s pláčem.
A pak je tu Karel Roden. On je, podle mě, perfektní. Dokáže zahrát snad úplně všechno.
75%
