Vypravování
Celá planeta se otřásla . Záblesky světla šokovaly všechny lidi .Zeměkoule prolétne časovou stěnou a čas poskočil 300 let . Přicházím domů ze školy, teplota stoupá až ke padesáti stupňům a co nevidím venku ? Vzducem se prohání auto bez kol a míří přímo ke mně . Sotva se vzpamatuji , už sedím v kabině auta před sebou mám palubní počítač spoustou knoflíků či tlačítek a plno barevných reflektů . Najednou se ozve rána a nadzvukovou rychlostí se žene automobil k nebi . V duchu si říkám : Ach , to je můj konec s pozemským životem . Mé myšlenky směřují k rodičům a blízkým kamarádům a na školu a na učitele zůstanou je vzpomínky . Vidím tmu a zase tmu .Volám a křičím z plných plic : Chci domů ! " V tom okamžiku sedím v zahradě ,uprostřed zahrady plno rozkvetlých sytě červených růžích . Místo panelových domů jen prosklené domy s vysokými věžemi stoupajícími k nebi a mnoho malých tvorečků volajících : Vítáme tě příteleli náš ,odkud jsi ? " Než se proberu malá děcka kolem mě létají a jásají . Já se ptám tak trochu udiveně : Proč vy máte křídla ? " Víš ty jsi zřejmě odjinud ." Ale teď jsi v ráji dobrých lidí , kde není závist ,lež , sobectvý , neúcta a pomluva . Já už vím : Aha , to je svět o kterém my jenom píšeme a nikdo vlastně neví , kde se to místo nachází .