Povídka
Cesta do budoucnosti
Počátek tohoto příběhu se píše s datem 21.století ,přesně rokem 2000 , kdy se na naší civilizované planetě objevilo cizí neznámé těleso podobné snad velkému kameni s tajemnou barevnou sklovinou , to bylo psáno v novinách , to bylo slyšet v televizi a rozhlase , ale nikdo ten zázračný okamžik technikou nezaznamenal , přestože naše společnost je vědecky dokonalá .....
Schéma příběhu se začíná opět opakovat . Je právě září 2008 , škola opět začíná , výuka nabírá rychlosti , domácích úkolů přibývá , volný čas nám trochu ubývá . Vracím se právě jako obvykle z oběda domů stejnou cestou tou nejkratší přemýšlím nad domácím úkolem z matematiky a tu najednou před sebou spatřím blikající kámen azurové barvy se zlatými třpytkami .
Byl nádherný ,snad až trochu pohádkový .Vezmu jej rychle do ruky a ve chvíli celá zem zaburácí a prolétnu časovou přímkou a ocitám se v roce 2020. Auta zde létají jako letadla a každý člověk má svého robota . Ke mně právě přistoupí jeden z nich a ptá se : " Odkud jste , mladý pane ?
Odpovídám : ,, Pocházím z planety Země , ani nevím jak jsem se dostal k Vám . Vzal jsem takový zvláštní kámen do ruky a pak už nevím co bylo dále ."
Najednou jak ze zvukového záznamu je mi sděleno , že jsem se ocitl na tajuplném ostrově planety XY , která ovládá vesmír a všechny jeho planety a tělesa , kde je vše řízeno počítačovým systémem se zvláštním servrem bez dotyku lidské ruky , myšlení . Ano , to je ten svět budouctnosti , pro nás zatím plný záhad a nejasností .
Usínám vysílen , unaven a třpytivý kámen mám stále u sebe a přemýšlím co mě čeká asi zítra .
Ráno se probouzím , oči mám mlhavé , hlas charaptivý , celé tělo mě bolí od hlavy až k patě , ale krásní pocit - jsem doma Byl to jenom výlet nebo zázrak , to zůstane další otázkou .